Já se sestrou Helou jsme jednovaječná dvojčata. Narodily jsme se
18.2.1963. Od malička jsme byly pořád spolu. Maminka nás stejně oblékala,
ale nijak nám to nevadilo. I v pozdějším věku jsme se rády oblékaly
stejně.
Chodily jsme spolu na základní školu do stejné třídy, též jsme si vybraly i stejné učňovské učiliště. Tím jsme zažily mnoho dobrodružství, neb Helenka se lépe učila, tak jsme toho patřičně využívaly. Helenka mi totiž chodila k tabuli pro pěkné známky. Po předání výučních listů jsme to pár učitelům řekly, že jsme se dva roky občas měnily. Vzali to dobře ještě se tomu zasmáli. Takže můžu říct, že my jsme nad nimi vyzrály :-) Z vlastní zkušenosti nedoporučuji dvojčata dělit do každé třídy zvlášť. Aspoň já si to nedokáži představit.
Obě jsme velmi prožívaly, když jedna z nás onemocněla. Ve škole bylo té
zdravé vždy velmi smutno. Též mi bylo smutno, když se Hela v 18.letech
vdala. Byla jsem z toho opravdu špatná, ale čas rány zahojil a já se po
čtyřech letech také vdala.
Za nejhorší období považuji, když Hela odjela s manželem a dvěmi dětmi do Peru. Bydleli tam čtyři roky, ale na prázdniny jezdili zpátky do Čech. Bylo to velké odloučení a často jsem brečela. Byla jsem velmi nemocná ( měla jsem otravu v těle ) a Hela i na tu dálku poznala, že se něco se mnou děje. V den, kdy jsem málem umřela zavolala naší mamince, zda se něco se mnou neděje. Já ležela v nemocnici tři neděle, než jsem se uzdravila. Helence jsme pak napsali, co se vše stalo a ona nemohla uvěřit, že i na tu dálku poznala, že nejsem v pořádku. Hela se s rodinou přestěhovala do Osla. Byla jsem u nich na 3.týdny. Bylo to krásné.
Dnes už je Hela zpátky. Bydlíme spolu ve stejném městě, tak je nám
fajn. Často se nám stává, že si ve stejné chvíli píšeme zprávu na mobil,
nebo si navzájem voláme.
Také se nám teď stala zajímavá situace. Naše maminka slavila 72.narozeniny a my jsme obě koupily úplně stejné blahopřání. Moc jsem se tomu musela smát, neb tolik blahopřání je všude a my vybereme stejné.
Hela mi v životě opravdu moc pomáhá. V nejhorších situacích je stále při
mě a moc mě podporuje. Máme se opravdu moc rády. Máme stejný smích, obě se
smějeme každé blbosti a obě máme rády plyšové hračky :-)
JE TO PROSTĚ PRIMA MÍT DVOJČE.
Mějte se všichni moc hezky - Dvojčatovka Vlaďka
Narodily jsme se pět minut po sobě jsme jednovaječná dvojčata.
Žádné jiné sourozence nemáme, ale myslíme, že našim rodičům to bohatě stačilo...
Už od malička nás rodiče oblékali do stejných věcí a kupovali nám stejné hračky, ale nám to nikdy nevadilo. Samozřejmě dnes už si můžeme oblečení a věci vybírat samy, ale i teď, když jsme na vysoké škole, tak se rády oblékáme stejně, protože máme i stejný vkus co se týče oblečení.
Lidé nás proto těžko rozeznávají a je legrační když jdete po ulici a lidé
proti vám si myslí, že vidí dvojmo....Jednou jsme potkaly podnapilého člověka,
který tím pádem musel vidět čtyřmo?
Ve škole jsme se chtěly zaměňovat, ale bohužel to nikdy pořádně nešlo, protože nás vždy zkoušeli společně, anebo hned po sobě. Jednou jsme ale chtěly nachytat učitelku němčiny, vyměnily jsme si přívěsky se jmény a když nás zkoušela, tvrdila, že už nás rozezná. Samozřejmě si nás popletla!?
Vkus máme stejný i na kluky. Vždy, když jde třeba po ulici deset kluků
a jedné z nás se nějaký líbí, té druhé se líbí ten samý.
Jsme si navzájem nejlepší kamarádky a ani se nehádáme, jen někdy na sebe vyštěkneme, vzápětí se tomu ale smějeme.
Jinak řekla bych o sestře Daniele, že je proti mně více výřečná a je hodně
pravdomluvná a upřímná.
Daniela zase o mně zase říká, že jsem takový mazlíček rodiny.
Školu jsme se vybraly stejnou střední (pedagogickou), i vysokou (Univerzita Komenského v Bratislavě), protože máme i stejné zájmy, jako například zpěv, tanec…
Výhody jsou v tom, že se můžeme jedna o druhou opřít, když je nám
nejhůř, jsme stejně staré, proto rozumíme problémům té druhé.
Nevýhody to má takové, že když se vás po sté někdo zeptá, která tedy jste, tak už si sama ani nepamatujete, jak se jmenujete.
Moje 8 rocne dvojcata sa citili dostatocne dospelo :), aby odpovedali.
Vyhody: mas rovnocenneho partenera do bitky, nemlatis mladsieho a nebije ta starsi
Nevyhody: ziadne
Co vadi: nic
Co je super: nemusis zhanat kamarata na hranie
Rovnako sa obliekaju len ked sa fotografuju, alebo na castingy, inac nie
Co sa chybania jedneho tyka, vadilo by tak len keby to bolo dlho - viac ako tyzden
Porovnavanie: velmi vadi
Oslovuju ich "dvojicky", jednemu to nevadi, druhy je nahnevany, ze si nevedia zapamatat ktory je ktory.
V ziadnom pripade by nechceli byt nic ine nez dvojcata
P.S. Ohromne som sa pobavila, ked sa oznacili za dospele dvojcata :)
a v porovnani s jednou dcerou mam dojem, ze fyziologicky pocet deti je dvojcata
Najkrajšie, čo sa môže človeku stať je to, že má od narodenia pri sebe veľmi blízku osobu - dvojča. Je to osoba taká blízka, ako žiadna iná na svete. Dokonca ani rodičia, či súrodenci sa dvojčaťu nevyrovnajú.
Medzi mnou a sestrou Lenkou je veľmi silné puto. Nedokážem na ňu prestať myslieť a ani ona na mňa. Od malička sme boli stále spolu.
Šťastnejšie detstvo si ani neviem predstaviť. Neustále sme sa o seba navzájom starali a aj v súčasnosti je tomu tak.
Keď sme boli spolu, nepotrebovali sme nikoho iného. Samozrejme, že sme mali kamarátky, ale iba s dvoma sme vychádzali super.
Potom prišla puberta. Našťastie, sme neboli také nevystaté ako zvyknú byť tínedžerky. Sem-tam sme spravili nejaký prúser, ale nič vážne.
A vždy sme kryli chrbát jedna druhej. Teda častejšie som ho kryla ja jej :.
Netrvalo dlho a našla som si priateľa, s ktorým som už takmer 4 roky. Lenka to ťažko niesla a ja som nechápala prečo.
Až teraz mi došlo, že som ju istým spôsobom opustila. Už viem ako blbo sa cítila.
Po nejakom čase Lenka začala pracovať ako modelka a je v tom naozaj dobrá.
Našla si priateľa v Grécku, prerušila štúdium na gymnáziu a ostala v Aténach kvôli práci a priateľovi.
Teraz sa ja cítim opustená a strašne veľmi mi chýba. Nehnevám sa na ňu, že odišla, je mi iba smutno.
Každý má právo hľadať svoje šťastie a ja by som bola sebecká, keby som jej v tom bránila.
Skvelé je, že mám ešte sestru Terezu a brata Petra, takže nie som až taká sama.
A okrem toho existuje telefón a internet, takže sa môžem s Lenkou kedykoľvek porozprávať.