Zde je vyčerpávající (zas ne tak moc) popis průběhu událostí. Pokud zrovna
nejste náruživí čtenáři, pak raději nahlédněte do
Zkušeností s dvojčaty, kde je vše mnohem stručnější.
Kluci už začali chodit na přípravku - karate. Chodí 2x týdně na 1 hod. Překvapilo nás, ža na to, jak se kluci
na karate těšili, byl problém je přemluvit, začali cvičit s ostatními dětmi. Celou první hodinu seděli s námi
na lavičce.
Druhou hodinu se už po chvíli přidali k dětem. Při čtvrté hodině jsem už čekala na chodbě před tělocvičnou.
Od šesté hodiny už jsem mohla odejít nakoupit.
Karate je moc baví, je to spíše všeobecné cvičení, různé pohybové hry, závodění, ale už se i učí nějaké
základy karate.
Koupili jsme švihadlo a trénujeme přeskoky. Vítkovi se už to párkrát podařilo.
Od Ježíška si přejí kimono.
Trénujeme taky jízdu na kolečkových bruslích, kluci se rychle zlepšují, je to docela legrace,
lidé na cyklostezce se za nimi otáčejí a smějí se.
Kolečkové brusle si koupil i taťka a tak trénuje s nimi. Taky už mu to docela jde.
A zase jedna příhoda se sirkami. Byla u mě mamka, pily jsme kafe a kluci si pěkně hráli v pokojíčku.
Najednou
přiběhne Vítek se slzama v očích: "Maminko v pokojíčku hoří!!" Okamžitě jsem vyletěla. V pokojičku se
zpod stolu valil bílý dým.
Ondra tam zapálil papíry v koši a strašně se mu to líbilo, jak to hoří. Skákal na místě radostí zatímco
Vítek brečel.
Rychle jsem to uhasila a dala oběma kázání. Ondra mi pak nakonec řekl: "Ale maminko, zas tak hrozné
to nebylo,
Pat a Mat to měli horší" (těm vyhořel celý barák). Ach jo.
Tak jsme oslavili naše páté Vánoce. Kluci si nejvíc přáli bagra a buldozera, o ničem jiném nemluvili. Pod stromeček
jsme jim auta dali až úplně dozadu, myslela jsem, že si je rozbalí nakonec. Jenže kluci bystrým okem přehlédli
všechny zabalené dárky, a už tahali zezadu krabice s buldozerem a bagrem. Měli obrovskou radost a i když si pak
postupně rozbalovali další dárky, pořád se k autům vraceli. Dostali ještě kimona na karate, lyže, lední brusle,
helmy, brýle, plyšové tygry, knížky a autodráhu. Z autodráhy byli také nadšení. Máme ji rozloženou v obýváku.
Napadl sníh a tak chodíme bobovat a šli jsme i lyžovat. Je to pro rodiče docela dřina, ale přišlo mi,
že už se na lyžích docela udrží, jen jsem je lehce přidržovala, aby mi neujeli z kopce.
Jeli jsme i poprvé společně na vleku a dobrý, nespadli jsme. Tak budeme trénovat dál. V lednu chceme jet na dovolenou
na lyže a zkusíme dát kluky do lyžařské školičky.
Zase máme další zážitky ze školky. Vedeme kluky k tomu, aby nežalovali, ale už se jim to ve školce
kolikrát vymstilo.
Paní učitelka si na Vítka stěžovala, že uhodil jednoho chlapečka. Vítek mlčel, až pak v šatně mi řekl, že mu
ten chlapeček předtím několikrát zboural stavebnici. A když jsem Vítkovi řekla, proč to nešel říct paní učitelce,
tak prý žalovat se nemá, že už je velký, aby si to vyřídil sám.
A pak něco podobného s Ondrou. Přišla jsem do
školky a učitelka mi povídá, že Ondra má ošklivý škrábanec na krku od Michala (kluk o rok starší).
Prý Michal přiběhl, že mu dal Ondra facku. A když šla učitelka Ondrovi vynadat, všimla si,
že má na krku ten škrábanec, začala to šetřit a dozvěděla se, že to začal Michal a Ondra mu to vrátil. Paní
učitelka se dost divila, že to Ondra hned nešel říct a opět si to vyřídil sám a hlavně, že se hned nerozbrečel.
Tak nevím, co je lepší, protože se zdá, že když kluci hned kvůli každému strknutí nebrečí a nežalují,
tak jsou vlastně v nevýhodě.
Kluci dostali k Vánocům nové brusle a tak zase trénujeme. První letošní bruslení nic moc, ale podruhé jsme jen koukali, jak se snaží.
Vítek už nechtěl ani za ruku a bruslil sám, sice pořád padal, ale zvedal se úplně sám tak rychle, že bych to ani já líp nesvedla.
Asi už pořídíme hokejky a puky.
Karate je super, kluky to moc baví, těší se tam. Na tréninku jsou sami beze mne, já mohu mezitím v klidu nakupovat. Měli jsme předváděcí hodinu, byli jsme překvapení, jak
má trenérka (studentka VŠ) děti zvládnuté, všichni poslouchají. Chodí tam asi 30 kluků a 4 holčičky, jedno větší číslo, než druhé.
Naše speciální výrazy: postejníme si ty auta = porovnáme si ty auta
já jsem se bojel = bál
já jsem stojel = stál
Trampůdek = Trautenberk
Mám lefa. = Mám lva.
Hervart = levhart
V lednu jsme jeli na týden na dovolenou a dali naše kluky v necelých 4,5 letech do
lyžařské školičky. Instruktor nám řekl, že normálně se dítě naučí lyžovat tak za 6 hodinových lekcí, šikovnější za 4 lekce.
Fajn, zaplatili jsme 2 x 150kč/1 hod. a nechali kluky ve školičce. Každý instruktor měl maximálně 2 děti a tak kluci trénovali spolu.
Za hodinu jsme si je šli vyzvednout. "Nó, tak bylo to poprvé, příště to bude lepší, přijďte zase zítra. Ale jsou to bojovníci, nefňukají,
pěkně šlapou do kopce".
Druhý den se to zlomilo, a kluci už se rychle naučili skoro pokaždé zatočit na obě strany a skoro pokaždé bez pádu zastavit.
Třetí den se zase o dost zlepšili, a tak jsme po skončení lekce šli zkusit velkou sjezdovku (300m) s
velkým vlekem.
Lyžování jim moc pěkně šlo, i na vleku to bylo v pohodě, jen pan vlekař jim podával kotvu. Při rozjezdu asi 2x spadli, ale pak vyjeli bez spadnutí až nahoru.
Viděl nás i instruktor ze školičky a prohlásil, že kluci mají hotovo, že základy mají zvládnuté a teď už
jen pilovat.
Vůbec jsme s manželem nečekali, že se to kluci naučí tak rychle, mysleli jsme, že se budeme o téhle zimní
dovolené s dětmi jen tak plácat na malém kopečku,
ale nakonec jsme si všichni perfektně zalyžovali.
Kluci se nebojí, šli jezdit i na sněhový můstek (postavený pro akrobatické lyžování) a Vítek se
dokonce pokoušel o skoky, podařilo se mu vyskočit do výšky asi 40 cm.
Taky se naučili jezdit na dvoj-kotvě. Nejdříve jezdili po jednom a pak spolu. Byla to sranda,
jak dva malí špunti jedou na vleku,
rozpráví spolu a nahoře pak jeden důležitě odhodí kotvu.
Dovolenou jsme si moc užili, bylo to fajn.
V únoru měli kluci ve školce karneval, nechala jsem je, ať si vyberou za co půjdou.
Vybrali si Lva a Tygra
A teď takové perličky: Vítek se mě ptal, jak to že jiné děti ve školce chodí domů po obědě a oni ne.
Řekla jsem, že se jejich maminky starají doma o malé miminko a proto si je mohou vyzvednout dříve.
Na to Vítek prohlásil: "Já chci mít doma taky miminko".
A pak zase Ondra, přišel k nám ráno do ložnice, já dělala, že spím.
Zaklepal mi na čelo a povídá: "Ťuk, ťuk, je někdo doma?" a když jsem se nehýbala,
dodal: "Hm, asi je to rozbitý".
Byli jsme zase bruslit. Bylo zvláštní, že když kluci přes měsíc netrénovali
(byli jsme pro změnu lyžovat),
tak jim bruslení zpočátku vůbec nešlo. Vůbec se prvních 15 min. nedokázali udržet sami na bruslích.
Takže se museli rozbruslit a teprve pak jsme jim dali
hokejky a puky.
No byla to sranda, jak se snažili dojet puk, dost padali, ale zase se zvedali.
Ale bavilo je to a to je hlavní.
Zima byla letos nekonečná a tak když se v polovině dubna udělalo hezky, rychle jsem vyrazili na kola.
Oběma klukům to zpočátku moc nešlo, museli se chvíli rozjezdit, pak už to bylo jako dřív. No je vidět, jak něco
pravidelně netrénují, tak jim to nejde, jsme zvědaví, jak to za rok bude s lyžováním.
Do našeho ústeckého Klubu dvojčat nedávno přijelo divadélko. Bylo to moc fajn, herci zapojili do
představení i děti, Vítek se taky přihlásil a zahrál Koblížka.
Na Velikonoce Vítek dostal horečku 39,8 °C. Nic jiného mu nebylo, žádný kašel nebo rýma. Horečka neklesala,
jeli jsme tedy na pohotovost, bála jsem se, aby to nebyl meningokok. Kluci jsou očkovaní jen proti typu C.
Docela mě to vyděsilo. Ale nakonec to byla "jen" angína. Vítek si na bolesti v krku nestěžoval a tak mě vůbec nenapadlo
se tam podívat. Mandle měl tak zvětšené, že za ně nebylo vidět. Dostal tedy antibiotika (jeho vůbec první)
Penicilín sirup. První tři dny měl stále přes 39°C, po Panadolu horečka klesla, ale pak se zase zvýšila.
Ondru jsem dávala do školky, jednak jsem chtěla aby měl Vítek doma klid a jednak jsem se obávala,
že Ondra od něho angínu dostane. Naštěstí nedostal. Ondrášek protestoval jen jednou, že chce být taky doma
(ztropil ve školce pěknou scénu),
ale jinak to bylo v pohodě. Po obědě jsem ho vyzvedávala, což se mu moc líbilo.
Když bylo Vítkovi lépe, ven jsme nemohli a tak jsme vytáhli všechny možné stolní hry, kufřík s modelínou,
omalovánky, barvy a štětce. Kluky malování dost chytlo a tvoří nám doma moc pěkná dílka.
Ondráškovi to opravdu moc pěkně jde. Namaloval krásného Koblížka.
Obrázek jsme zarámovali a pověsili na zeď.
Kluky jsme přihlásili do plaveckého kroužku. Chodíme 1x týdně na 1 hodinu. Je tam asi 12 dětí a 3 trenéři.
Rodiče čekají venku. Poprvé to bylo v pohodě, kluci se nadšeně vrhli do bazénu. Pak ale, když jsem je vyzvedávala,
Vítek přišel s brekem, že ta voda byla hrozně studená (studená voda je v tomto bazéně skutečně vyhlášená),
byl celý modrý a drkotal zubama. Příště už kluci jít nechtěli, Ondra by tedy šel, ale bez Vítka ne. Takže to skončilo velkou
scénou před bazénem, ale nakonec si dali říct a šli plavat.
V tuto chvíli máme za sebou 4 lekce (kluci byli mezitím nastydlí) a přijde mi, že už je to znát. Kluci se vody nikdy nebáli,
ale co teď vyvádějí.... Skáčou po zadu, po hlavě, zkouší šipku, potápějí se s otevřenýma očima, plavou pod vodou,
s rukávkama nebo s deskama plavou s námi i do hloubky, kde pak i skáčou. Hodí desku do vody, skočí za ní a chytnou se jí.
My jsme samozřejmě poblíž, kdyby něco. Samostatně zatím plavat neumí, ale je to na spadnutí. Čeká nás dovolená, tak uvidíme.
Také jsme opět oprášili kolečkové brusle, klukům to jde zase o něco lépe, ujednou i 30 metrů bez spadnutí.
Po prázdninách kluci půjdou v MŠ do velkého oddělení, moc se už těší, mají tam kamaráda Kubíka a jsou tam prý i
lepší hračky. Tak jen doufám, že Vítek už bude chodit do školky s větším nadšením, než doposud.
Letos jsme byli na dovolené v Bukové na Příbramsku. Pronajali jsme si chatu u lesa. Počasí bylo pěkné. Byli jsme se podívat v Dinoparku a v ZOO v Plzni,
v příbramském hornickém muzeu jsme se svezli důlním vláčkem pod zemí, byli jsme na zámku Březnice, na výstavě strašidýlek. Výstava byla v zámeckém sklepení,
byla tam tma a hrála tam strašidelná hudba, kluci se snad poprvé báli tam jít.
O dovolené jsme s klukama natrénoovali zavazování tkaniček, sice kličku ještě dostatečně neutáhnou, ale už ji umí zavázat.
Taky jsme trénovali plavání. Ondra už sám uplave asi 5m v hloubce, hlavu drží nad vodou, Vítek zatím plave jen pod vodou.
S rukávkama plavou dobře. Taky je baví skákat s rukávkama do hloubky ze skokánku.
Pořídili jsme taky ploutve, kluky to s nimi dost baví. Mají i potápěčské brýle a šnorchly.
Byli jsme taky v Aquadromu v Mostě, kluci začali už sami jezdit na tobogánu, takže měli o zábavu postaráno,
a my s taťkou jsme si mohli chvilku vydechnout.
Ondra je přeborník v pexesu. Nad všemi má absolutní převahu.
Vítka to mrzí, je tak nějak zvyklý, že je skoro ve všem šikovnější. Ale to se nedá nic dělat.
Tak máme za sebou první úraz. Vítek spadl z kola a rozsekl si bradu. Krev mu z brady jen crčela, zpočátku brečel
a pak chtěl vysadit do zrcadla, že to chce vidět.
Cestou do nemocnice jsem mu vysvětlila, co ho tam čeká a potom byl Vítek moc statečný, nechal si klidně píchnout injekci
a ránu zašít. Když jsme se vrátili domů, zase jsem ho musela vysadit k zrcadlu, aby si šití prohlédl.
Oslavili jsme 5 narozeniny, kluci měli každý svůj dort. Dostali dřevěnou pirátskou loď a pirátský přístav,
k tomu figurky pirátů. Tyhle hračky jsme viděli v obchodě asi před 3 týdny a kluci si je moc přáli.
Takže momentálně, každý kdo k nám vkročí, si s nimi jde hrát na piráty.
Kluci doma začínají sami bez pobízení uklízet svůj pokojíček. Vždy, když třeba chtějí koukat na pohádku, nebo jít ven,
nebo třeba jen hrát se mnou nějaké stolní hry, tak máme pravidlo, že pokojíček bude uklizený.
Zpočátku jsem jim to vždy musela připomínat, ale poslední dobou zjišťuji, že najednou za mnou přijdou s tím, že už sami uklidili
a abych jim pustila pohádku.
Kluci začali zase od září chodit na karate, ale už do kurzu. Ten je od 6-ti let. Jsou tam sice nejmladší, ale trenérka z přípravky říkala, že by se u ní už nudili.
Teď mají tam pana trenéra, je to mistr karate v ČR. Kluci ho moc obdivují.
Tuhle jsme byli u něho v kanceláři pro nějaké papíry a viděli jsme tam spousty pohárů z různých soutěží.
Vítek pak trenérovi povídá: "Pane trenére vyjste tak skvělej a tak úžasnej, že jste toho tolik vyhrál."
Kluci se už učí skutečnou techniku karate, dělají kliky, bez mrknutí jich udělají 10. Taky trénují rozštěp, Vítek je mezi třemi nejlepšími.
Také jsme začali zase chodit na plavání, oproti minule velká změna. Kluci se tam už těší, trenér si je bere do hloubky,
háže je tam a oni pak nějak doplavou ke břehu. Všichni z okolí jsou nemocní, a my nemáme ani rýmu, i když chodíme 2x týdně večer s mokrou hlavou.
Taky kluci začali chodit do velkého oddělení ve školce. A to je už taky jiná. Myslím, že se jim tam líbí víc, jsou tam jiné paní učitelky,
prý lepší hračky, celkově je to tam volnější. Konečně přestaly ty ranní scény, že do školky nepůjdou.
Naučili jsme kluky hrát šachy, umí táhnout všemi figurami a tak hrají proti sobě. Postupně si vyházejí všechny figury a
pak se honí po šachovnici se dvěma králi.
Byli jsme s Vítkem na nefrologii kvůli tomu nočnímu počůrávání. Měli jsme 2 dny měřit kolik vypil a kolik vyčůral.
Změřila jsem i Ondru a zjistili jsme, že zatímco Ondra vyčůrá za noc 150 ml moči, Vítek 380 ml. Jeho močový měchýř to nepobere
a když se k tomu přidá tvrdé spaní, tak je na počůrávání zaděláno. Na UZ bylo vše v pořádku, pitný režim máme taky OK. Takže Vítek dostal tabletky,
po kterých se bude v noc tvořit méně moči. Zabralo to asi po 3 dnech a týden se Vítek nepočůral. Jenže pak se najednou zase začal počůrávát. Nevěděli jsme co s tím.
Pak jsme při uklízení bytu našli ocucané tabletky pod sedačkou v obýváku. Vítek je začal vyplivovat, prý když mu nešly spolknout, tak je vyplivnul. Takže nyní kontrolujeme pusinku,
jestli tam tu tabletku nemá schovanou. A zase už týden dobrý, bez počůrávání.
V listopadu Vítek dostal angínu, měl horečky 40°C, obrovské mandle, dostal se z toho, pak byl týden ve školce
a dostal angínu znovu. Doufám, že na ně nebude trpět.
Byli jsme na kontrole na nefrologii po 2 měs. Celkově se Vítkovo noční počůrávání dost zlepšilo,
ale stále to není ono, musíme ho ve 22 hod a ve 24 hod vzbudit na záchod.
Tak jsme oslavili naše 6-té Vánoce. Kluci si moc přáli rytířský dřevěný hrad Papo a figurky rytířů,
dostali ještě nové lyže carwing, auta Brudder popeláře a náklaďák, pyžamo, stolní hru Activity, pexeso, knížku
Pohádky s angličtinou a obrázkový anglický slovník.
Tak čekáme, jestli bude sníh, ať můžeme lyže vyzkoušet.
S klukama se od září občas učíme anglická slovíčka. Umí vyjmenovat všechny barvy a spoustu zvířátek.
Učím je sama, protože kroužek bychom už nestíhali a ve školce bohužel angličtina není.
Koncem ledna se chystáme na zápis do školy. Pravděpodobně dáme klukům odklad.
S učitelkou z MŠ jsme se shodly, že Vítek je celkově napřed, šikovnější, vše rychle chápe, přizpůsobivý
(je zajímavé, že na rozdíl od Ondry začátky ve školce probrečel). Ondra zase hůře zvládá nové situace
(když jdeme do nového kroužku, tak to trvá než se zapojí), například nechce nové oblečení, nové jídlo atd.
Dělit ale kluky rozhodně nebudeme, takže půjdou společně až za rok.
Taky nás přesvědčilo, když mi učitelka v MŠ řekla, že mnohem větší zlo je, když se zralost dítěte špatně odhadne
a dá se do školy předčasně, než když se to taky neodhadne a dá se o rok později.
Celkově bych to rozhodování o odkladu shrnula: Co bych za to dala, aby se kluci narodili buď v únoru,
nebo v listopadu, pak bych nic neřešila.
Tak jsme byli na zápisu do ZŠ a požádali o odklad. Když se učitelka podívala na datum narození, jen přikývla na souhlas.
Vyplnili jsme žádost o odklad a dostali jsme termín k psychologovi. Sezení u psychologa je pro každé dítě zvlášť a bude trvat 1,5 hod.
Dále ještě potřebujeme posudek od dětského obvodního lékaře.
Zápis jsme si jinak prošli.
Kluci měli nakreslit maminku, udělali 5 prstů - OK
Pak měli vybírat barevné pastelky a vybavit jimi postupně geometrické tvary. Věděli všechny, kromě trojúhelníku. Barvy poznali v pohodě.
Pak měli ukazovat a počítat tečky na házecí kostce k člověče nezlob se. OK
Orientace v otázkách typu : "Kde je ptáček vpravo nahoře a vlevo dole" jim dělala trochu problémy, ale přiznám se, že mě taky.
Pak počítali kočky a měli jim nakreslit příslušný počet klubíček do řádku. OK
Počítali nahlas do 10-ti. OK
Měli říct nějakou básničku, to se jim vůbec nechtělo, pak si vzpoměli na jednu, kterou recitovali před 1,5 rokem na besídce.
Dále měli psace opsat větu: "To je klíč", tady jsem se zděsila, ale učitelka řekla, že je tohle umět nemají a ani je to doma učit nemáme. Jde jen o to , zda poznají, jak se točí kličky doleva a doprava. Oba kluci udělali nad í a č čárku a háček a to bylo taky OK.
Poslední byl somatický test zralosti. Měli si dát levou ruku přes hlavu a dotknout se pravého ucha. Zde to bylo jen částečně.
Zápis kluci dělali společně, protože to bylo jen nanečisto, předem jsme si s učitelkou řekli, že budou mít odklad.
Ale super je, že za rok půjdeme k zápisu znovu a to už půjdou po jednom. Protože přesně, jak jsem předpokládala, v odpovědích se doplňovali,
jak se jim hodilo. Kluky jsem k zápisu nijak netrénovala. Nechala jsem tomu přirozený průběh.
Koncem ledna napadl konečně první sníh a zdá se, že letos i poslední a tak jsme rychle vyrazili na hory. Kluci měli od Vánoc nové lyže carvingy a tak jsme byli
zvědaví, jak jim to půjde. No, ačkoliv jsme byli připraveni, že lyžování mohou z loňska trochu zapomenout, ty letošní začátky byly naprosto katastrofální. Zakoupili jsme si permanetky na celý týden,
a šli na to. Kluci si nasadili lyže, ale jak se na ně postavili, hned padali. Vždy popojeli malý kousek z kopce a bum. Takže jsme si kluky s Pavlem rozdělili. Já vyfasovala toho složitějšího - Ondru.
Po chvíli padání Ondra ztratil trpělivost (mě už taky málem došla) a spustil ukňouraným hlasem: "Proč jste mi dávali tyhle lyže,
já jsem je nechtěl, já chtěl ty z loňska, tyhle jsou moc dlouhý a rychlý, a já je nechci...." a tak pořád dokola.
V duchu jsem si už připravovala řeč, jak budu přemlouvat paní u okénka, že chci vrátit peníze za permanentky.
No naštěstí si kluci asi po půl hodine vzpoměli, jak se lyžuje a vše bylo OK. Během prvního dne se perfektně rozjezdili tak,
že když jsem je chtěla na lyžích dohnat, nestačila jsem jim. Na vleku si už Vítek skoro 100% vezme sám kotvu, Ondra to zatím zkouší.
Taky už máme první úspěchy v plavání, kluci umějí docela pěkně plavat kraulem, uplavou asi 20m.
Byli jsme zase u zubaře a Ondra má první plombu. Moc hezky spolupracoval, nechal si zub vyvrtat i zaplombovat. Jen venku se pak
zeptal,
kdy že půjde na vyndání (plomby). Spojil si to s tím, když Vítkovi v létě zašili bradu a po týdnu vyndali stehy.
Byli jsme u psycholožky kvůli odkladu do školy. Sepsala jsem nejprve formulář ohledně těhotenství, porodu, kdy kluci začali chodit,
mluvit apod (ještě, že to mám sepsané v deníčku ...ó)), dětské nemoci, fixace dětí na rodiče, jak se zařadili do školky,
jak nám doma pomáhají (prý jestli chodí s košem do popelnice - tak to tedy nechodí), jestli chodí sami ven (taky nechodí,
bylíme v centru velkoměsta na rušné ulici).
Pak kluci dostávali různé úkoly, jako třeba porovnat dvě hromádky kostiček, stavět je na sebe, malovat a opsat podle vzoru,
namalovat postavu, počítali, zkoušeli jmenovat dny v týdnu, roční období, atd.
U sezení jsem nebyla, jen píšu, co vyplynulo ze závěrečného hodnocení, nebo co mi psycholožka nakonec řekla.
Závěrem bylo řečeno, že kluci jsou sice zralí na svůj věk 5,5 roku, ale v porovnání s prvňáčkem to nestačí.
Mají oproti prvňáčkovi pomalejší tempo, drží ještě křečovitě tužku, Ondra do školy zatím nechce (máme prý dát na jeho přání)
Vítek by šel, ale také ještě není zralý, je neposedný.
Vítek má prý nadprůměrné všeobecné znalosti (skutečně tam byly otázky:
Kdo je náš prezident?(nevěděli), Jak a z čeho se dělají knedlíky? (Vítek řekl z mouky a z tvarohu) atd.
Takže máme, co jsme chtěli a jdeme o rok později k novému zápisu do školy.
Jaro přišlo brzy, a tak zase začínáme jezdit na kolech. Kluci se naučili s přehazovačkou, takže vyšlápnou i kratší kopec.
Zatím nejvíce v jednom dni jsme ujeli 32 km. Za duben a březen jsme najeli dohromady okolo 200 km. Ondrášek má velkou sílu,
takže je vždy vpředu.
Na kolečkových bruslích už Vítek jezdí suveréně, má moc pěkný styl, Ondráškovi to tak dobře nejde, ale až na to přijde,
tak ho nikdo nedohoní.
Doma proběhla taková "menší" rekonstrukce, vybudovali jsme šatnu, nechali položit nové dřevěné parkety, brousili a lakovali. Bydlet se v bytě
moc nedalo a tak jsme spali u mých rodičů. Kluci si to docela užívali, protože jsme spali všichni pohromadě.
Zato když jsme se pak konečně nastěhovali domů, kluci z toho
moc radost neměli, zas měli každý svou postel v pokojíčku.
V Litvínově kluci chodí sami ven a s tím přicházejí další klukoviny. Vzali si ven auta na dálkové ovládání,
pak je přinesli, kluci byli od bahna, auta byla od bahna, písek se z nich jen sypal, naštěstí to šlo vyčistit a fungujou.
Pak přiběhla sousedka, že jí kluci počmárali dům. Vzali trávu a ještě s jedním kamarádem pomalovali bílou fasádu.
Moc to dolů nešlo, už jsem málem jela koupit fasádní barvu, ale paní na to vzala nějaké čistidlo a nakonec celkem dobrý.
Postavili jsme klukům na zahradě stan a tak teď spí v noci ve spacáku s taťkou nebo s dědou.
V létě jsme byli na dovolené v Chorvatsku, kluci byli poprvé u moře. Byli nadšení, oba se naučili plavat, sice styl nestyl, ale hlavní je, že plavou.
Poslední den
jsme způsobili menší rozruch na pláži. Vítek ještě s jedním 8-letým kamarádem plavali na nafukovacím člunu a já s Ondrou jsme na ně koukali ze břehu.
Pavel byl na pokoji a spal před noční cestou domů. Kluci dopluli k bójce
a najednou se s nimi člun převrhl a vítr ho odnášel pryč na moře. Vítek se chytil bójky a kamarád se snažil člun dohnat, ale vítr ho rychle odnášel pryč.
Vítek začal řvát, jako když ho na nože berou,
netopil se, (což jsem zjistila až potom) držel se bójky, ale měl strach o ten člun. Celá pláž byla najednou na nohou, chlapi se vrhali do vody, zachránit Vítka, všichni si mysleli,
že se topí. Naložili ho na matračku a přivezli mi ho ke břehu, jeden z otců nám pak zachránil i ten člun.
Kluci oslavili 6.narozeniny, přáli si policejní stanici od Lega.
Od září chodíme na logopedii. Ondrášek trochu zadrhává v řeči, stává se mu to asi 3/4 roku, ptala jsem se na to u zápisu v lednu, ale učitelka mi řekla, že to máme nechat být.
Pak jsem se ptala psycholožky, kde jsme byli kvůli odkladu do školy, jen řekla, že máme na Ondráška zpomalit, že by se to mělo upravit samo. Pokud ne, tak se máme po
letních prázdninách objednat na logopedii. Logopedka mi pak řekla, že jsme měli přijít ihned, jak to začalo a ne čekat. Naštěstí se to Ondrovi nezhoršuje,
a tak trénujeme dýchání při mluvení, snad se to jednou srovná. S Vítkem chodíme taky, neumí říkat Ř. Taky máme cviky a slovíčka.
Stále bojujeme s Vítkovým nočním pomočováním. Doslechla jsem se, že na to pomáhá tzv. Kranio-sakrální terapie. Pomáhá i u vady řeči,
takže na terapii chodíme s oběma.
Jedná se o upravení rytmu, kdy se také (tak jako u srdečního a dýchacího rytmu) stahují např. lebeční kosti v určitých intervalech.
Normální rytmus je 8-12 x za minutu.
Pokud je rytmus zpomalený (např.autismus), nebo naopak zrychlený (např.hyperaktivita), nastávají problémy.
Cílem je upravit tento rytmus tlakem rukou na lebeční kosti.
Na terapii chodíme od září asi 2x do měsíce a mám pocit, že už vidím výsledky. Kluci jsou klidnější, soustředěnejší.
Prý by se měli i lépe učit ve škole.
Také Vítkovo pomočování se zlepšilo, nemusíme už budit 2x za noc.
Vítek umí říkat Ř, takže na logopedii už chodit nemusí.
Oslavili jsme 7-mé vánoce. Kluci dostali od Lega hasičký člun a hasičské auto, 4x různá crash auta Lego, Merkur, color window, lyžařské přilby
a brýle,
oblečení, knížky, stolní školní lampy, stolní hru a pár drobností. Také si přáli hasičskou stanici od Lega, ale tu jim Ježíšek nepřinesl
a místo toho jim tam dal dopis.
V dopise bylo, že poslední dobou moc zlobili a neposlouchali a tak tu stanici bohužel nedostanou (bylo to smyšlené, stanici jsme jim ani
kupovat nechtěli, už by toho bylo moc, a kluci
před Vánoci vážně začali víc zlobit a tak myslím, ža tahle naše malá lest na ně trochu zapůsobila).
Jinak to budou asi jejich poslední vánoce, kdy věří na Ježíška, protože od záží 2008 jdou do školy a to už se to asi dozvědí.
Včera jsme byli u zápisu. Musím říct, že oproti loňsku kluci jsou kluci skutečně připravení jít do školy, těší se tam, zápis do školy je bavil,
všechno krásně splnili, tedy až na tu kresbu maminky, sice "to" mělo 5 prstů na každé ruce, oči, pusu i nos, ale jinak.....no malíři z nich nebudou.
Zase měli opsat větu psace, a to jsme tedy koukali, jak jim to jde, Ondrášek to měl tak pěkné, že učitelka nevěřila, že jsme to doma netrénovali.
Od ledna kluci chodí na florbal. Předtím chodili od 4 let na karate, ale teď by zase chtěli zkusit něco jiného. Moc je to baví,
s balonkem jim to zatím moc nejde, ale co se týká fyzické kondice, jsou na tom nejlíp. Trenér je označil za "hodně běhavé",
což je florballu dost důležité. Umí kotrmelce, kliky, vydrží trénovat celou 1,5 hodiny bez větší únavy. Je fakt,
že doma jsou pak po tréninku "hodní", jen v klidu sedí, všechno snědí a jsou spát. Paráda.
Od prosince znovu chodíme pravidelně bruslit na led.
Zítra jsme měli vyrazit na týden na lyže, ale nejedeme nikam, protože není sníh a venku je jaro. Snad ještě napadne.
Ondrášek je v mluvení mnohem lepší, skoro vůbec nezadrhává, mluví pomalu, protahuje slabiky.
Vítek s tou noční enurezou, to je fakt záhada. V listopadu byl celý měsíc doma, protože měl zápal plic a nepočůral se v noci ani jednou, a to jsme ho ani v noci nebudili.
Pak zase nastoupil do MŠ a jsme tam kde jsme byli dříve. Takže zase budíme ve 22 hod a o půlnoci. Ach jo.
Vítkovi vypadly oba horní dva zuby a Ondrovi první 2 zuby dole.
Lyže jsme letos skoro oželeli, ale těsně před Velikonoci napadlo sněhu, víc jak za celou zimu, tak jsme vyrazili. Kluci v pohodě, rychle se do lyžování vpravili, jezdili,
jak o závod, na vleku si oba suveréně brali sami kotvu.
Florbal kluky strašně baví, trénink mají 2x týdně, ale zdá se jim to málo, denně se ptají jestli už "dnes" půjdeme na trénink, tak aspoň chtějí hrát doma v pokojíčku,
ale to se zase nelíbí sousedům pod námi. V létě pojedou na soustředění, moc se těší, budou vůbec poprvé bez nás, bez babiček. Ale jsou dva, tak to budou mít jednodušší.
Na dvorku za domem jsme klukům vyrobili florbalové branky i se sítěmi, a tak pokud je hezky, hrají.
Ondra začal zase trochu zadrhávat. Možná to bylo tím, že Vítek prostonal skoro celý únor, měl zánět průdušek, pak angínu a pak ještě zánět dutin.
Ondra chodil sám do školky, možná, že jak neměl ve Vítkovi oporu, tak znejistěl a projevilo se to právě tím zadrháváním.
Vítek byl znovu nemocný v dubnu, měl 2x za sebou další angínu,
doufám, že už se to nebude opakovat, aby nemusel jít na vytržení krčních mandlí.
V březnu jsme zakoupili pro Vítka enuretický alarm, od 4 dne je postel suchá, sice alarm občas spustí,
ale i tak má Vítek maximálně mokré slipy a pyžamo.
Zase jsme vytáhli kola a in-line brusle, klukům jde bruslení zas o něco lépe než loni.
Ve školce jeden chlapeček Ondru nechtěně zranil, že se mu zablokovaly 2 krční obratle, musel nosit ortopedický límec, ale už je to dobré.
Vítkovi vypadly další zuby, všechny čtyři dvojky.
V létě jsme byli na dovolené na 14 dní na vysočině, kluci už oba bezpečně plavou, takže zase máme o jednu starost méně,
i když stejně oči stále na stopkách.
Kluci přestali do školky chodit posledního června, zařídili jsme to tak, aby měli už jako prázdniny a i jsme chtěli vyzkoušet,
co nás za rok o prázdninách čeká, zda se nám podaří kluky různě udat po babičkách, s námi a na soustředění a povedlo se. Kluci nám
sice trochu zvlčeli, ale dobrý.
Oslavili jsme 7-mé narozeniny, kluci dostali Lego letadlo, kamión a malé letadýlko, samozřejmě tašky do školy a spoustu školních potřeb.
Jako dort si přáli Indiana Jonese.
No a 1.září jsme šli do školy. Jsou v 1.B, třída je moc hezká, pěkně vymalovaná, nový nábytek, lavice a židle.
Ve třídě je 26 dětí, trochu více, ale na čtení a psaní mají půlené hodiny, takže jsou po 13-ti.
Kluci nejprve seděli vpředu, ale druhý týden paní učitelka celou třídu přesadila, zlobivé dala dopředu a ty hodné dozadu. A světe div se,
kluci sedí úplně vzadu.
Lavice mají po třech i po čtyřech, nesedí úplně vedle sebe, mezi nimi je jiný chlapeček.
Kluci jsou školou nadšení, tak jak do mateř.školky nikdy nechtěli, tak do školy se moc těší.
Vybrali si ve škole dva kroužky, angličtinu a flétnu. V družině jsou taky spokojení, chodí na hřiště, nebo hrají venku fotbálek.
Ráno do družiny nechodí, manžel pracuje na směny, takže může vodit kluky na osmou hodinu, nebo vodí i babička.
Jinak na florbal chodí dál, mají jej 2x týdně. Ostatní odpoledne jsou volná. V dnech, kdy mají florbal, je to docela honička.
Zrovna teď jsem měla službu a nebyla jsem doma, manžel mi pak druhý den povídá: " Včera jsem kluky vyzvedl ze školy, po škole jsme jeli
na florbal, z florbalu domů, napsat úkoly, pak nějakou večeři, a bylo půl osmé večer a já byl úplně vyřízený." Haha
Paní učitelka tvoří webové stránky naší třídy. Je to skvělé, dozvíme se věci,
které nám děti ani neřeknou, co se učí atd.
Kluci jsou ve škole 4 měsíce a stále je to baví, na školku si ani nevzpomenou. Úkoly mají denně, asi po měsíci
začli kluci občas protestovat, že to dělat nebudou, protože teď zrovna si chtějí hrát. Nicméně jsem nepopovolila
takže teď už to berou jako samozřejmost. Psaní a matematiku dělají najednou, já na ně dohlížím. Při čtení čtou
na střídačku každý jeden řádek, pak se to prohodí a čte se znova. Psaní a matematika klukům nedělájí žádné problémy,
čtení je malinko náročnější.
Znovu jsem se ujistila, že jsme s tím odkladem školní docházky udělali dobře, kluci rozhodně nejsou nejstarší,
ve třídě je asi 8 dětí, které jsou ještě starší.
Před Vánoci kluci oba dostali spálovou angínu, takže byli asi 10 dní doma, bála jsem se, že zameškají, ale vše jsme snadno
dohnali. Jinak žádná nemoc oproti loni. K vánocům kluci dostali větší kola 24 ", mají 21 převodů, tak jsme zvědaví, jak jim to na jaře půjde.
Jinak dostali zase lego, hokejové helmy, auta na dálková ovládání, oblečení, florbalové dresy.
Venku udeřily velké mrazy a tak chodíme hrát na zamrzlý rybník hokej.
S florbalem začali hrát letos první ligové turnaje přípravek, celkem budou hrát 6 ligových turnajů, odehráli zatím dva a
vždy byli na prvním místě.
Ondrovi vypadly další zuby, dvě dvojky dole. Oba zuby omylem snědl.
Kluci dostali první vysvědčení, samé jedničky a myslím, že byly zasloužené. Paní učitelka napsala i každému žáčkovi
vlastní hodnocení: Ondra je velmi snaživý, kamarádský, píše moc hezky, občas mu vypadne nějaké to písmenko, ale zlepšuje se, s počítáním nemá
žádné problémy. Vítek je otevřená povaha, vůdčí typ, trochu neposedný, píše moc hezky, čte téměř plynule, pokud není
zbrklý, počítá a píše bez chyb.
Ondra má trochu problémy při psaní diktátů, vypadávají mu některá písmenka, např: n ve slově Lenka,
c ve slově konec atd. Jsou to vždy ta méně znělá písmena. Možná to souvisí s jeho zadrháváním, už mě napdla i lehká forma dyslexie, ale ještě uvidíme.
Denně trénujeme diktáty, lepší se to. Tím pádem si také zlepšil písmo. Počítá naprosto bez problémů.
O jarních prázdninách jsme byli v Janských lázních. Sněhu bylo víc než dost. Kluci měli poprvé i snowboardy. Zaplatili jsme jim SNB školu a vyplatilo se to.
Měli celkem 4 dvouhodinové lekce. Trénovali vždy dopoledne, my s Pavlem jsme mezitím lyžovali. Pak si kluci vzali také lyže a lyžovali jsme všichni až do odpoledne.
Původně jsme jim chtěli SNB pořídit až příští rok, ale nakonec to takhle bylo nejlepší, protože měli ještě svoje lyže, které jim už za rok nebudou a
tak jsme mohli i normálně lyžovat na velkých kopcích, což by na SNB letos ještě nezvládli. Po těch 4 lekcích už kluci uměli sjet modrou sjezdovku,
a jezdit na vleku.
Tak máme za sebou první třídu. Nějak to rychle uteklo, stále jsem čekala, kdy přijde nějaká krize se školou, ale vše je v pořádku.
Kluci chodí do školy celkem rádi. Na vysvědčení na konci roku měli oba samé jedničky.
Na velkých kolech 24" to jde klukům velice dobře, takže nám s Pavlem skončila odpočinková jízda.
Kluci šlápnou do pedálů, jedou podstatně rychleji než dříve, zvláště Ondra, no a my musíme za nimi.
S florbalem se kluci umístili na 1. místě ve třetí lize přípravek. Vítek je útočník, je rychlý, bleskově se rozhoduje, dává góly.
Ondra je v obraně, má velkou sílu, protivník přes něj snadno neprojde, dobře brání.
Byli jsme na dovolené v Tunisu v Monastiru. Bylo to skvělé, kluci v pohodě plavou, Ondra nade mnou dokonce zvítězil. Taky se oba naučili
krásně skákat šipku.
Pak jsme byli v Litvínově. Kluci tam mají spoustu kamarádů, takže lítali od rána do večera venku, domů chodili jen na jídlo.
Stavěli si bunkry, hráli na vojáky. Byli samá modřina a odřenina, večer byli unavení a špinaví.
Oslavili jsme osmé narozeniny, kluci si pozvali na oslavu 8 kamarádů ze školy, tak to byla docela síla.
Všechny jsem je vyzvedla z družiny a šli jsme hromadně k nám domů. Byla to zvěř. Ale oslava se všem líbila.
Největší úspěch měly svítící tyčky, které si pak i mohli odnést s sebou domů.
Kluci začali chodit do druhé třídy.
Ve čtení se stále zlepšují, zato písmo si oba maličko pohoršili, přece jen se už taky musejí
soustředit na správnost pravopisu. Matematika je v pohodě.
Ve škole mají znovu kroužek angličtiny a sportovní kroužek. Místo tělocviku mají plavání.
Dvakrát v týdnu chodí na florbal, a dvakrát do měsíce mají sobotní turnaje v Liberci, Plzni, v Karlových Varech, atd.
Od půlky října začali kluci chodit sami ze školy. Sami si o to řekli, a tak dostali jeden starý mobil.
Když vyjdou z družiny, tak nás prozvoní, a my pak 10 minut trneme, aby dobře došli bez nehody přes těch 6 přechodů.
Zpočátku jsem je několikrát tajně sledovala, jak jdou, zda se rozhlížejí na přechodech a nestrkají se. Musím říci, že
jsem byla překvapena, jak jsou v pohodě.
Asi po 3 týdnech už chtěli chodit sami i ráno. My s manželem jsme brzy ráno v práci, takže kluci sami v půl sedmé na budíka vstanou,
nasnídají se, vyčistí si zuby (snad), oblečou se a v půl osmé vyrážejí do školy (opět mě prozvoní). Oblečení a tašky do školy mají připravené z večera.
Ve škole začal Vítek trochu zlobit, občas nosí poznámky. Zatím zlobí jen o přestávkách a v družině.
Ondra je ve škole hodný. Doma zlobí oba. Jak se začnou nudit, běhají po bytě, perou se, křičí.... Však to znáte...
Klukům jsme předělali pokojíček. Mají vysoké postele, místo koberce dřevěné parkety atd.
Další Vánoce jsou za námi, kluci už na Ježíška spíše nevěřili. Dostali nové florbalky, brýle na florbal, Lego Bionicle, transformers, knížky, mobil (když už chodí sami do školy a ze školy),
snowboardové bundy, deskovou hru Dračí hrad, sportovní soupravy, dresy, globus atd.
V pololetí ve 2.třídě měli kluci na vysvědčení, Ondra jednu dvojku z češtiny, Vítek samé jedničky. Ondra bude asi dyslektik,
nebo něco na ten způsob. Má problém s diktáty. I když ústně všechno ví, v diktátu není schopen se soustředit na více věcí najednou.
Jsme objednáni do pedagogicko-psychologiceké poradny, tak uvidíme. Byli jsme zatím u psychologa, Ondra je jinak v pořádku, má vyšší IQ.
Ondra si před jarními prázdninami zlomil pravou ruku v předloktí. Spadl z provazové prolézačky.
Řešili jsme, jak to uděláme s dovolenou, měli jsme jet na hory. No, nakonec jsme jeli všichni,
Ondra to na SNB skvěle zvládl, vůbec nepadal. Oba se na SNB dost zlepšili, jezdili pěkně rychle.
S vlekem taky problém nebyl, byla tam sedačková lanovka.
Klukům jsme koupili dva osmáky degu. Ondra má Fifinku, Vítek Emilku. Kluci si s nimi moc rádi hrají. Bohužel asi po měsíci
Vítek omylem zamáčkl Fifinku. Obrečeli jsme to všichni. Ondra moc plakal a pořád říkal, že jí chce zpátky. Pohřbili jsme ji na dvorku.
Hned druhý den jsme koupili novou Fifinku.
Po vyšetření v PPP je Ondra skutečně dyslektik a dysortografik. Ve škole je zařazen do indviduálního vzdělávacího programu,
chodí na doučování. Ze třídy jsou na tom podobně celkem tři.
Byli jsme po dlouhé době zase v Litvínově, ale bylo špatné počasí, pršelo a byla zima. Kluci však lítali venku od rána do večera.
Na spaní jsme se domluvili, že Vítek bude spát s dědečkem (kluci mu říkají stařeček, ač je mu 62 let) a Ondra s babičkou.
Vítka jsme varovali, že dědeček v noci chrápe a naučili jsme ho na dědu zamlaskat.
Ráno Vítek prohlásil, že mu dědovo chrápání vůbec nevadilo a že to vůbec "necítil".
Vítek dostal ve škole první třídní napomenutí. S jedním klukem se nějak nepohodli, neustále Vítka provokoval (Vítka je taky dost), vysmíval se mu,
tak mu Vítek dal facku (sám ji od něho taky párkrát dostal). On to šel hned žalovat. Ve škole jsme to řešili s tř.učitelkou, nakonec jsme dohodli,
že oba dostanou napomenutí, bude to výstraha pro všechny ve třídě. Za napomenutí se Vítek styděl, nechtěl, abysme to řekli babičce a dědovi.
Od té doby Vítek seká dobrotu, dokonce donesl pochvalu za vzorné chování.
Ondra má první třídní důtku. Vzal jednomu spolužákovi karty pokémonů, prý si myslel, že ničí nejsou, i když ležely na spolužákově lavici...
Vše jsme doma vysvětlili, doufám, že už se to nebude opakovat!!!
Je konec druhé třídy, kluci měli na vysvědčení jednu dvojku z češtiny. Vítek by mohl mít jedničku, ale nějak zalajdačil.
Ondra začal nosit rovnátka, nevadí mu (zatím).
Kluci byli poprvé na táboře. Spali v chatkách. Těch 14 dní bylo opravdu pěkné počasí, skoro až moc. Moc se jim tam líbilo, hlavně Ondrovi. Když se vrátili,
tak týden neustále vyprávěli, co tam všechno dělali. Taky se tam naučili dost neslušných výrazů, takže jsme měli co dělat,
abychom je zase trochu srovnali. V průběhu tábora získávali sloníky za dobře provedené úkoly, nebo je zase mohli ztrácet třeba za neuklizenou chatku,
nebo za sledování TV. Nakonec si mohli za sloníky v aukci vydražit různé věci. Vítek si dovezl sportovní batoh a mikinu. Příští rok by tam chtěli jet znovu.
Byli jsme na dovolené v jižních čechách ve Veselí nad Lužnicí. Měli jsme s sebou kola, tak jsme podnikali polodenní výlety.
Jeden den jsme ujeli náš rekord 56 Km k rybníku Rožmberk. Po návratu z dovolené začaly povodně.
Kluci oslavili 9.narozeniny. Dostali opět lego, Star Wars, pořád si ho přejí a fakt nevím co na tom pořád mají, dále sedací vaky Bag4you, knížky,
a hru Activity.
Po prázdninách šli kluci do 3 třídy. Po měsíci dostali novou paní učitelku, protože ta naše čeká miminko.
Na rozloučenou dostala od kluků dvě plyšové ovečky. Sice nám to bylo dost líto, že odchází, ale i nová paní učitelka je fajn.
Kluci pokračují s florbalem, plánuje se turnaj ve Švédsku. Kluci už si na to spoří a jsme domluveni,
že nějaké penízky přinese i Ježíšek.
Ondra po užívání Foradilu mluví úplně zázračně, už skoro není poznat, že zadrhává.
Občas si půjčujeme pejsky z útulku na vyvenčení, vlastního pejska si domů pořizovat nebudeme, tak mají kluci alespoň něco.