Spánek:
Pleny na spaní mají kluci stále, ale Ondra má plenku při odpoledním spánku často suchou.
Na kole Vítek jezdí jako drak, zatím pouze po bytě. Čekáme až se to naučí taky Ondra a pak vyrazíme do parku.
Vítek si stále nasazuje cyklistickou helmu a třeba 2 hodiny ji nesundá. Ondra ji moc nechce.
Když jsme na procházce venku, tak kluci jakž takž poslouchají, ale když potřebuji něco koupit v obchodě,
tak všude vlezou, za pult, pod pult, do regálů, do skladu, na WC. Nakupovat se s nimi tedy moc nedá, má to výhodu,
že ušetříme.
Kluci začínají mluvit, začal s tím Ondra a Vítek po týdnu taky. Dost po nás opakují, je to legrace.
Začali jsme chodit na cvičení rodičů s dětmi. Klukům se to moc líbí, nebrečí ani se nevztekají.
Cvičí se od 2 do 4 let, jsme tedy mezi nejmladšími, ale skoro všechny děti jsou o půl hlavy menší.
Chodí tam s námi cvičit i dvojčata Vojta s Jiříkem. Když cvičitelka zjistila, že se známe, zhrozila se, že budou
kluci dělat lotroviny. Zatím jsou hodní.
Spánek:
Ondra už taky jezdí na kole, Vítek se hodně zlepšil.
Byli jsme s klukama u zubaře. Moc se jim to líbilo, Vítek pěkně otevřel pusu dokořán a paní doktorka mu
spočítala zoubky. Ondra nějak nevěděl, jak pusu otevřít, moc se snažil, ale zoubky spočítat nešly. Tak příště.
Cvičení v Sokole nás moc baví a kamarádka Iva nás tam všechny
vyfotila.
Kluci se mi doma snaží ,,pomáhat,,. Nosí prádlo do pračky, vyndavají nádobí z myčky, myjí okna, utírají prach.
Jestli jim to vydrží, tak z nich budou dobří pomocníci.
Byla u nás na návštěvě kamarádka Iva s 8.měs. dvojčaty-Petrou a Pavlou a s 2-letou Leničkou.
Miminka se klukům moc líbila a Lenčiny blonďaté vlásky ještě víc.
Vyrobila jsem klukům domácí modelovací těsta, tak jim rozválím placku a kluci vykrajují různé tvary.
Vyrábím i zvířátka, moc se jim to líbí.
Spánek:
Kluci se sami dokáží svléknout i obléknout, samozřejmě až na knoflíky.
Do záchodu už čůrají sami ve stoje, máme takový malý stupínek z Ikey, takže si na něj vylezou.
Byli jsme na Mikulášské besídce v Sokole. Bylo to určeno malým dětem, žádné velké strašení,
čertíci spíš dělali lotroviny. Kluci se nebáli, sice nic moc neřekli, ale dostali čokoládovou figurku.
Měli jsme ve vaně tři kapry na Vánoce. Klukům se kapři moc líbili, ale pořád je tahali za ocas a ploutve.
Taky se s nimi chtěli koupat.
Kluci už se těší na Ježíška a dárky. Dokonce už nějaké dárky našli. Máme je schované v úložném
prostoru sedačky, nenapadlo by nás, že je tam najdou.
Řeč: Stále víc povídají, spojují 2-3 slova dohromady. Sice jim není moc rozumět, ale brebentí pořád.
Některá nová slova: CIČIT-cvičit, BÁŠA-bábovka, NÁŠA-nádivka, PÁČI-popeláři, HAŠI-hasiči, DOKTO-doktor
Spánek:
Konečně jsme odbourali pleny při poledním spánku. Prostě jsme jim pleny jednou nedali, a slíbili jsme
bonbónek, když se nepočůrají. Zabralo to okamžitě. Vítek se ještě občas počůrá. Tak chvíli počkáme a pak to
zkusíme i přes noc.
Při posledním cvičení v Sokole Vítek vyhrál 1.místo v soutěži, kdo nejrychleji projde všemi úkoly a
překážkami. Ondra byl pátý.
Do dětského pokoje jsme zavěsili různé houpačky a provazový žebřík. Kluky to moc baví, pořád chtějí lézt po žebříku,
naštěstí bez naší asistence až nahoru nevylezou.
Oslavili jsme naše třetí společné Vánoce. Moc jsme se na ně těšili, a pořídili jsme si 2,7 m velký stromek.
Jenomže kluci dostali chřipku a na Štědrý večer měli 39°C. U stromečku sice trochu pookřáli, ale pak šli brzy spát.
Proleželi skoro celé svátky. Dokonce jsme museli jet na pohotovost.
Z dárků mělo největší úspěch popelářské auto, velký plyšový medvěd, nářadí a závěsná houpačka. Dále ještě
dostali sportovní auta, letadla, sáňky, lyže, různé skládačky, pastelky, vodovky a skákací balóny.
Řeč: Neustále se zlepšují.
Některá nová slova: MIŠALÁŠ-Mikuláš, TAMAJÓ-tamto, NEŠU-nechci, BUSÍK-autobus, MÍČO-mlíčko, TAJ-čaj, OUDA-Ondra, ÍŤA-Víťa,
umí pojmenovat křestními jmény celou naší rodinu: PALA-Pavla, PAVE-Pavel, PETE-Petr, DÁŠA, ANNA, MÍŠA,
MATA-Martina, BOBIS-Boris.
Spánek:
Tak máme za sebou neštovice. Před Vánoci u nás byla na návštěvě holčička s neštovicemi a kluci to chytli.
Bylo to domluvené, chtěli jsme, aby si to odbyli raději teď. Ondráškovi vyrazily pupínky za 19 dní po nákaze,
Vítkovi za 23 dní. Vítek měl poměrně lehký průběh, ale Ondra měl puchýřků dost a večer teplotu 38°C.
Poslední dobou si kluci docela hezky hrají, zdá se mi jako by se to zlomilo a už tolik nekramaří.
Dokonce jsem vrátila knihy a jiné věci do vyprázdněných polic v obývacím pokoji. Už si toho skoro nevšimnou.
Kluci mi pořád chtějí pomáhat. Když třídím prádlo do pračky, tak ho sami odnášejí a strkají do bubnu.
Když vyndavám nádobí z myčky, tak mi ho podávají, když věším prádlo, podávají kolíčky. Jsem zvědavá,
jak dlouho jim to pomáhání vydrží.
Poprvé jsme malovali vodovkami. Kluci míchali barvy jednu přes druhou, ale bavilo je to.
Také už mají své dětské nůžky. Jsou celé umělohmotné, ale stříhají s nimi jen pod dozorem. Posadím
je ke stolu, dám jim staré noviny a mají o zábavu postaráno. Pořád na mě volají: "Já ščíhu!!"
Když se chce Ondrášek pomazlit, tak vždy roztáhne ručičky a řekne: "MAMI POCEM!"
Spánek:
Ondra už je úplně bez plen. Jednou v noci na mě volal, že chce sundat plínu (ještě noc před tím ji měl
dost počůranou), tak jsem mu ji sundala. Do rána se nepočůral a od té doby spí bez pleny. Vítek pleny ještě
na spaní má.
Podali jsme si přihlášku do školky. Bude s námi chodit i Mireček od sousedů, je o 1 týden starší a
všichni kluci si spolu pěkně hrají.
Moji rodiče si začali brát každou sobotu kluky k sobě domů, je to vlastně poprvé, kdy nám je někdo hlídá jen tak.
Kluci moc pěkně jedí, nejradši mají kuřecí maso s mrkví, nebo brokolicí a zelná jídla.
Pusa se jim nezastaví, někdy jim nerozumím a to se pak zlobí. Hezky říkají DOBRÝ DEN, NASHLEDANOU, DĚKUJU.
Jsou to takoví rozumbradové. Jednou jsem přijela s klukama k mým rodičům. Zatímco jsem z auta vyndavala
Vítka, Ondra už stál u vchodových dveří a naléhavě na mě volal: "Mamí, nemám klíče!" Tak, že bych mu už dala
klíč na krk ?!
Pořídili jsme klukům nové autosedačky do 36 kg. Připadají si důležití, že už je v autě připoutáváme jako
dospělé.
S Ondráškem jsme byli u očního lékaře, protože malinko stáčí jedno oko ke středu. Ale je to v pořádku,
prý má široký kořen nosu a tak to vypadá, že trochu šilhá. Ondrášek byl moc hodný a spolupracoval.
Vítka mi hlídala sousedka s Mirečkem, taky byl moc hodný. Ondrášek se pořád ptal po Vítkovi a dokonce,
když mu sestřička kapala do očí kapky (což se mu nelíbilo), tak volal, že chce Víťu.
Spánek:
Schovali jsme nočníky a tak kluci chodí na velký záchod. Nejdříve nočníky stále hledali, ale pak si zvykli.
Koupila jsem bílou lepicí pastu a kluci nalepují nastříhané barevné papíry na čtvrtku. Lepidlo mají sice všude,
ale moc je to baví.
Taky už jsme hráli jednoduchou variantu obrázkového domina.
Pár dní bylo opravdu teplo a tak jsme už vyrazili na písek do parku. Vzali jsme s sebou i kola, už jsme jim
posunuli pomocná kolečka výš. Do kopce jim to moc nešlo a z kopce to zas jelo moc rychle, ale klukům se to líbilo. Když
jsem Ondru brzdila, tak volal: "Mamí pusť, chci rychle!" Na rovině jezdí moc pěkně.
Prodali jsme odrážedla-motorky a koupili malé koloběžky. Zatím je mají na doma, ale už na nich pěkně drandí.
Chodíme teď každé druhé pondělí do nově založeného Klubu dvojčat. Je tam spousta hraček, Vítkovi se líbí autíčko-trenažer a
Ondrovi kočárek.
Kluci teď mají období: "Co je to, mamito?" A Ondra skoro za každou větou řekne: "Víš?! Vidíš"
Když se loučíme na návštěvě, tak kluci všechny přítomné obejdou a opusinkují. Vítek se u toho váží
strašně vážně, koutkem oka sleduje, komu pusu ještě nedal.
Byli jsme s Ondrou na další prohlídce na kardioologii. Protože minule to bez Vítka špatně nesl (slabé slovo a doktor pěkný nelida),
šli jsme tentokrát všichni. Bylo to úplně o něčem jiném, Ondra se tvářil důležitě, že právě jemu se bude měřit srdíčko,
Vítek chtěl taky. Vůbec nebrečel, hezky ležel a sledoval UZ v televizi.
Poslední dobou jsem si všimla, že když si kluci hrají v s dalším dítětem (nebo dětmi), nějak vycítí jeho
"slabinu", a pak mu to pěkně osolují. Není to vůbec agresivní, spíše pošťuchují. Myslím, že už začínají využívat převahy svého tandemu.
Např: jeden chlapeček při každém nechtěném strknutí pořád kňourá "mámínkó"
(už i jeho maminka je z toho na nervy). Kluci to vypozorovali a po čase do něj začali jen malinko, už tedy chtěně,
strkat. A tak se z dětského pokoje stále ozývá "mámínkó" a k tomu slyším chichotání. Zase jiný chlapeček se začne
vztekat a křičet, když se někdo jen dotkne hračky, se kterou si zrovna hraje. Opět to kluci používají proti němu a tak jako mimichodem
jdou okolo a letmo se dotknou autíčka a hned je "vrůšo".
Spánek:
Z jízdních kol jsme odmontovali malá kolečka a kluci to zkoušeli bez nich. Vítkovi to už docela pěkně jde,
sice kličkuje, ale zlepšuje se. Ondru musíme ještě dost držet. Klukům jsme na hlavu dali cyklistické helmy,
přece jen už hrozilo, že spadnou.
Byli jsme opět v ZOO, Ondra tam spadl po hlavě ze schodů z dětského domečku. Odřel se na obličeji.
Kluci si hladili v Dětské ZOO kozy a lamy, vůbec se nebáli. Ondra pak, ale začal na jednu kozu dávat písek
a ta potom utekla. Vůbec se jí nedivím.
Byly Velikonoce a klukům se moc líbily. Myslím, že to budou jejich oblíbené svátky. Šupat pomlázkou se
naučili velice rychle, a o to větší radost měli, když dostali výslužku.
Malovali jsme už také temperovými barvami, je to lepší než s vodovkami. Rozdělala jsem do kalíšku vždy
jen jednu barvu, takže je nemohli smíchávat dohromady, tak jako u vodovek.
Poslední dobou si kluci zvykli za námi v noci chodit do ložnice. Pokud se vzbudím, tak je odvedu zpátky do postýlky.
Ale někdy jsou jak myšky a opatrně si k nám vlezou do postele. Takže to pak spí s námi.
Spánek:
Byli jsme se podívat ve školce, kam budou kluci od září chodit. Moc se nám tam líbilo, Ondra si hned šel hrát
s ostatními dětmi. Vítek se mě celou dobu držel za sukně, a to doslova. Kluci už se těší, pořád mluví, jak půjdou do školky.
Byli jsme na pouti v Zubrnicích. Nejvíce se klukům líbilo Železniční muzeum. Byly tam staré vyzařené vagony a lokomotivy, do kterých
jsme si mohli vylézt. Svezli jsme se i drezinou.
Vyrobila jsem klukům tiskátka z mechové gumy, pomalovali je temperami a tiskali na papír.
Vítek už umí skládat puzzle, začal s 12 kusy, máme 4 druhy, ne úplně jednoduché a u babičky složil i Krtka z 15 ks.
Kluci teď mají kašel, docela se to vleče, aprílové počasí tomu moc nepřispívá.
Kluci už docela umí převyprávět Červenou karkulku a Perníkovou chaloupku, zazpívat Pec nám spadla, Já do lesa nepojedu, Skákal pes.
Dost je to baví, a tak večer před spaním stále vyprávíme Karkulku.
Už docela pěkně jedí bez bryndáku, trénujeme do školky. Ale polévky jim nejdou.
Taky už pěkně zdraví Dobrý den a Na shledanou, Vítkovi to ani nemusím říkat.
Ondra má teď období, že nechce půjčovat hračky dětem a ani se s nimi dělit o jídlo.
Ale Vítek by se rozdal.
Kluci se teď začínají trochu více prát, vždy slyším z pokojíku, jak se dohadují, pak to pleskne,
pak dusout čtyř nožiček, jak se honí, znovu to pleskne a řev. A ten druhý, co neřve povídá : "Já oplatil".
Co k tomu dodat.
Spánek:
Vítek se najednou začal několikrát za noc probouzet s pláčem, že se bojí bubáka. Ukazoval na něj k oknu, že tam prý stojí a straší ho.
Snažili jsme se mu to nějak vysvětlit, (popírání existence bubáka bylo k ničemu), a nakonec trochu zabralo to, že bubák jen kontroluje, zda děti spinkají,
a zase jde dál. Od té doby je to lepší.
Uháčkovala jsem klukům loutky k pohádce Červená Karkulka a i jiné, a hrajeme spolu divadlo. Nejvíc kluky baví, jak vlk žere babičku.
Oba kluci už pěkně skládají puzzle a tak pořádáme soutěže, Vítek je stále první.
Kluci dostali nová kola, jsou 16-ti palcová, ale moc pěkně na nich jezdí (s kolečky), umí zabrzdit, jezdit do kopce i z kopce.
Byli jsme s nimi s Pavlem na procházce, ale kluci jeli tak rychle, že jsme za nimi doslova museli běžet.
V parku před naším domem máme novou pavoučí síť (10m vysoká), kluci se na ní houpají a Vítek by nejradši vylezl až nahoru.
Je tam také nové sportovní hřiště a tam hrajeme fotbal.
Ondra už začíná pěkně říkat K, ale jen uprostřed slova (maminKa apod.).
Do školky nás přijmuli a tak už se na to připravujeme. Vítek se teď 5 dní po sobě při poledním spaní nepočůral, tak snad už mu to vydrží.
Takový je to šikula, ale tohle mu bohužel nějak nejde. Ondra je úplně bez plen už od Vánoc (2 roky a 5 měs.).
Spánek:
S počuráváním ve spánku u Vítka stále bojujeme, stále se ještě tak 2x týdně počůrá. Za měsíc jdou kluci do
školky, tak se to snažíme nějak zvládnout. Udělala jsem takovou tabulku, kam mu za každé nepočůrání dávám zvířátková razitka.
A když jich bude 30, dostanou oba kluci dárek.
Plenu na noc Vítek ještě má.
Byli jsme teď asi 3 týdny v Lítvínově u dědy, a je zajímavé, že tam žádný bubák v noci za Vítkem nechodil.
Chodili jsme tam na koupaliště,
a Vítek s námi dokonce jezdil i na tobogánu. Pořídili jsme jim velké stříkací pistole, byli z nich unešení a rychle se je naučili
ovládat, z čehož jsme my už unešení vůbec nebyli. Několikrát jsme jeli tramvají, byl to pro kluky velký zážitek
(v UL je nemáme), že pak ani nechtěli vystupovat.
U dědy se klukům moc líbilo, mají tam i kamarády, vůbec nechtěli jet domů.
Kluci už moc pěkně jedí sami bez bryndáku, i polévky, bradičku mají nad talířem a tak už necintají.
Ondra umí říkat pěkně K kdekoliv ve slově, Vítek ještě ne. Oba ještě dost často mluví v ženském rodě.
Kluci se ve vaně začali potápět, nadechnou se, zavřou oči a pusu a potopí se. Pavel jim počítá jak dlouho vydrží.
Zlepšují se, už je to cca 5 sec. Tak jsme jim koupili plavecké brýle, aby mohli pod vodou i koukat.
Pomalu se chystám do práce, nastupuji 25.srpna a mám docela obavy, jak to budu stíhat.
Kluci už se moc těší na 3.narozeniny, přejí si auto-tatru. Ptala jsem se jestli chtějí jednu dohromady, nebo každý svojí,
tak chtějí každý svojí.
Spánek:
Vítek se už při odpoledním spaní nepočůrává a ani v noci. Opět to přišlo takřka ze dne na den.
Jednou večer už nechtěl plínku, tak jsem ho nechala bez, ale dala jsem pod něj podložku.
Jenže i když jsem ho 2x za
noc vysazovala, tak se i přes to dál počůrával.
Ale pak asi po týdnu byl najednou ještě ve 2 hodiny v noci suchý a nechtěl na záchod s tím, že to vydrží do
rána. A vydržel. Od té doby se už nepočůrává, jen v 22h ho ještě dáváme pro jistotu vyčůrat.
Kluci byli na týden s mými rodiči v Litvínově. A zdá se, že se spíš mě stýskalo po nich, než naopak. Když se
ptali po mamince, babička s dědou jim řekli, že jsem v práci
a s tím se spokojili. Vůbec neplakali. Jsou zvyklí, že už 1,5 roku chodím občas na odpolední a noční,
a že se pak vždy vrátím domů.
Kluci začínají být pohodoví, už se s nimi hezky komunikuje.
Byli jsme se nechat vyfotit u fotografa. Tentokrát se Ondra fotit nechtěl, zato Vítek pěkně pózoval.
Také jsme byli jsme na schůzce rodičů ve školce.
Bylo nám sděleno, co se od dětí očekává, že budou umět.
Tak snad až na to samostané utírání zadečku, to docela zvládáme.
Kluci se jakžtakž obléknou, umyjí, vyčistí zoubky, najedí, obují bačkory,
sami chodí na WC, nepočůravají se (ale Vítkovi radši přineseme podložku do postýlky).
Oslavili jsme 3 narozeniny. Kluci dostali auta-tatry, puzzle 25 dílků, kyblík s modelínou a všelijakými protlačovátky,
míče, knížky, hasičské auto a míchačku, dřevěné domino a pexeso. Nejvíce se jim líbila ta velká auta. Každý ho má jinak barevné.
Kluci chtěli stále sfoukávat svíčky na dortě a tak jsme je museli několikrát zapalovat.
Tak kluci už nám chodí do školky. Ráno vstávají v 5:30 a v 6:00 odcházíme do školky.
Já vstávám v 5:15. Se vstáváním problém není, byli vždy zvyklí vstávat brzy.
První den šli oba v pohodě, těšili se. Ale druhý den se jim už moc nechtělo.
Nevýhoda je, že jsme ve školce první a nejsou tam ještě žádné děti. Venku je tma, ve školce je taky tma,
kluci mají asi pocit, že je vedu do nějakého strašidelného domu.
Vítek začal od druhého dne ve školce při loučení brečet a volal: "Maminko neodcházej, vrať se".
Rvalo mi to srdce, ale nedalo se nic dělat, učitelky nám říkaly,
že je lepší rychle odejít a loučení moc neprotahovat. Největší krize byla třetí den, kdy už brečeli
oba od rána. Po týdnu si oba jakžtakž zvykli, Ondra se rychle přizpůsobil, Vítek už to taky docela zvládá.
Učitelky kluky chválí, že dobře a sami jedí, i si přidávají. Sami si chodí na WC a i s oblékáním jim
to dobře jde.
Ondrášek si ve školce oblíbil holčičku Majdu, dost o ní mluví a tvrdí, že i vedle ní spinká.
Kluci ve školce vedle sebe nespí a ani ven spolu za ruce nechodí. Za to jsem ráda, že kluky nenásilně
od sebe oddělují.
Vítek se ve školce ani jednou nepočůral, doma se ještě občas počůrá v noci, dnes si dokonce sám svlékl
mokré pyžámko, stáhl z postele svrchní prostěradlo a oboje pověsil na topení (ráno jsem to tam našla) a oblékl
si suché.
Kluci mi těď přijdou hodnější i si více spolu hrají, jsou takoví sociálně vyspělejší. Nevím zda je to těmi
3 roky anebo školkou, ale je to s nimi fajn.
Bála jsem se jak to všechno budu zvládat, ale je to taky v pohodě. Odpoledne po práci se na kluky těším a
pak si hrajeme, skládáme puzzle nebo čteme.
Byla jsem s Ondrou na očním na kontrole kvůli podezření na šilhání. Všechno je to v pořádku, Ondra moc pěkně spolupracoval,
všechna E-čka přečetl. Měla jsem s sebou i Vítka, nedala jsem ho samotného do školky, protože školku snáší celkově
hůř. Takže v ordinaci to bylo v pohodě, ale v čekárně už ne. Čekali jsme 1,5 hod. (minule 2,5 hod) a pro kluky už to bylo dlouhé.
Pak se Ondra praštil o židli, až mu tekla krev ze rtu. Tak začal brečet a když jsem ho ani po 2 min. stále nemohla
uklidnit, chytla ho nějaké asi 50-ti letá paní hrubě za ruku, otočila ho k sobě a křikla na něj,
že co si o sobě myslí, ať je zticha, že tu není sám, že když si ho máma neumí sklidnit, tak mu to říká ona. No já byla
úplně v šoku, že jsem jí ani nic neřekla a jen jsem kluky vytáhla ven na chodbu. Nebyla jsem na to vůbec
připravená, příště už budu. Zase máme jít na kontrolu za rok, tak nevím jestli vůbec půjdem. Dětská oční
lékařka je jediná v našem kraji, ale má i dospělé pacienty. Kdyby si alespoň rozdělila ordinační hodiny na děti zvlášť.
Všem by se ulevilo.
Odpolední spánek o víkendu