11.Co se jinam nevešlo
11.1.Vaše pocity při zjištění, že čekáte dvojčata
Většinou měly maminky radost, hlavně ty pro které bylo těhotenství dlouho očekávané,
nebo dokonce po IVF.
Pro některé maminky to byl šok, a tím větší pokud už doma měli jedno či více dětí.
"Ohromná radost, máme je po IVF a strašně jsme si je přáli."
"Nejkrásnější pocit, smíšený se starostí, jak to vše zvládneme."
"Trojčata! Naprostá panika- nikdy jsem se nesetkala ani s dvojčaty a
tak jsem vůbec nevěděla do čeho jdu."
"I když jsem to dost tušila (veliké břicho, před těhotenstvím hormonální stimulace),
byl to velký šok. Jedno dítě jsem již doma měla. Ale brala jsem to sportovně.
Hodně jsem se sama připravovala na kojení."
"Šok, už mám 10-ti letého syna."
"Šok, obavy, že to nedopadne dobře."
"Radost, protože to bylo po 5 letech snažení a po lékařské stimulaci."
"Šok, stydím se, ale první reakce byla, "jak je proboha uživíme!"
"Nejdřív dojetí, potom obavy."
"Čekala jsem původně trojčata, takže děs !"
"Kdyby mi nebylo sděleno, že je nejspíš nedonosím, tak úžasný pocit štěstí ze splnění snu z dětství."
"Překvapení, pochybnosti, radost, obavy aby byli v pořádku."
"Bomba! I když to nebylo takové překvapení, máme je v rodině a partner taky."
"Vzhledem k IVF jsem s tím počítala."
"Nejdříve šok, potom ohromná radost."
"Od malička jsem rodičům vyprávěla, že až vyrostu, budu mít dva kluky dvojčátka:
Věřte nevěřte, moc mě to tedy nepřekvapilo. Manžel tomu nemohl uvěřit - stále opakoval,
že to není možné, že to nemáme v rodině. Když mu moji rodiče vyprávěli, že jsem si to
přála od malička, komentoval to slovy: "To jsi celá Ty, to jsi si nemohla přát třeba vilu na Ořechovce?".
"Po 2 letech IVF pocit obrovského štěstí, ale i šok, protože jsem nevěděla,
jak a jestli to zvládnu. Teď mi mé obavy připadají k smíchu, protože zvládnout
se to prostě MUSÍ. Jsem šťastná, i když občas groggy a hlavu mám jako včelí úl,
ale to asi každá dvojčátková mamina- nemluvě o troj a čtyřčátkových."
|
11.2.Uveďte nejobtížnější období
Maminky udávají obtížné týdny po porodu, zvlášť pokud byly děti na JIP.
Dále pak období začínání s kojením, když děti začínají lézt nebo chodit.
Více maminek udává období mezi 1,5 rokem do 2 let, kdy jsou děti k neuhlídání,
venku už nechtějí sedět v kočárku, do toho boje s nočníky.
"Asi od 18 měsíců do 2 let. Lítala jsem za nimi po parku jak splašená."
"Rozhodně začátek (první 4 měsíce) a pak při každém onemocnění."
"Co se postavili, do dvou let."
"Moc náročné bylo období zavádění příkrmů a nejhorší asi kolem druhého roku dvojčat. Zima,
nemoci, období vzdoru, náročné vycházky - permanentní stres! Nahromaděná únava vyvrcholila propuknutím
"jarní"deprese, která se musela léčit. Dostat se z nejhoršího trvalo další tři měsíce. Mohu říci, že
jsem dopadla až na dno, které jsem nikdy v životě nepocítila a to i přesto, že mám velmi hodného a k
dětem mimořádně schopného manžela."
"Zatím nemůžu posoudit, náročné na čas bylo kojení, odstříkávání a dokrmování, ale je dosti
pravděpodobné, že nejhorší mám teprve před sebou."
"Těžké to bylo hlavně na začátku, pak když kluci začali chodit. Na mateřské jsem neměla ráda
zimní období. Hlavně pro to, že jsem byla stále doma sama a v zimě je pobyt venku omezen na minimum.
Když jsem si pak našla pár kamarádek na MD v okolí, hned to bylo všechno snesitelnější."
"Když byl B v porodnici a pak ještě týden v nemocnici, celý první měsíc života byl od nás odloučený."
"Asi po porodu, když jsme ještě nebyli všichni pohromadě."
"Zatím nás nepotkalo."
"No, řekla bych kolem 18 - 20 měsíce....Je snad něco horšího dál????"
"Těhotenství."
"Chvíle když jsou dvojčata nemocná a příšerné tři pobyty v nemocnici."
"Největší nervy zažívám při příkrmech, když mi jeden řve, že už chce další lžičku a druhý,
že tu první nechce a když je zelenina
rozprskaná všude kolem, tak se mi chce kolikrát až brečet, ale teprve začínáme :o)"
"V rozmezí 1,5 až 3 roky - běhali každý na jinou stranu."
"Asi kolem 6. měsíců, kdy začaly růst zoubky."
"Začátky s kojením, přebalováním a obtížným uspáváním ve 3-hodinových cyklech,
navíc se spoustou lékařských prohlídek."
|
11.3.Kdybyste mohla vrátit čas a rozhodnout se,
chtěla byste dvojčata zas?
Naprostá většina odpověděla, že ano.
"Rozhodně ano."
"Nejspíš ano."
"Samozřejmě, neumím si představit mít jenom jedno děťátko."
"Já bych do toho šla klidně znovu. Až na ty finance."
"Ano. Člověk pozná, co vše vydrží."
"Ne, ale ani jedno z trojčat bych nyní nedala. Jsou to zlatíčka,
i když jim někdy říkáme malí teroristi."
"Ne, ale tyhle už bych nevrátila."
"Ano, jen s větším věkovým rozdílem od prvního dítěte (2 roky)."
|
11.4.Uveďte co Vám na tom, že máte dvojčata nejvíc vadí, pokud tedy něco
Tak nejvíce je zmiňována finanční stránka věci. Vše se kupuje najednou hned 2x (3x),
Kočár není vůbec levný, naopak kolikrát je více jak 2x dražší než dva stejné monokočárky.
Pro státní rozpočet jsou dvojčata výhodná, maminka za jeden mateřský,
později rodičovský příspěvek porodí a vychová hned 2 (3) děti najednou.
Ano porodné je sice vyšší, ale za to pořídí ne příliš náročná maminka akorát tak ten kočárek a autosedačky.
"Hlavně to, že mám pořád pocit, že se jim nevěnuji dostatečně, nemám čas si s nimi pohrát ve vaně,
když se chci jednomu věnovat, druhý si vyžaduje pozornost taky. Nemám čas si s nimi hrát a učit je,
tak jak bych si to představovala. Veškerou energii spotřebovávám na to, aby měli co jíst, byli zaopatřeni,
vyvenčeni :ó))a tak. Nemůžu si je vzít do vaku a cestovat s nimi kam chci, pohyb ve městě je velmi omezeny."
"Finanční náročnost, všechno najednou 2x, nic po sobě nepodědí."
"Jestli mi něco vadilo - tak snad to, že obě babičky kluky nechtěly tak dvou let hlídat s výmluvou:
"Kdyby byl jeden, tak by se to dalo zvládnout, ale dva…?".
"Finanční stránka, spánek někdy chybí, nemůžu jít nakupovat s kočárkem, jen do velkých obchoďáků."
"Snad jen trochu omezení s kočárkem, ale to nepřisuzuji tomu, že mám dvojčata, ale tomu že někdo
nepřemýšlí, když něco staví apod."
"Zatím nedovedu odpovědět."
"Naprostá izolace ( teda já mám moc štěstí, že bydlím blízko Klubu dvojčat, ale např. do města
se nedostanu a co chudáci maminky, co bydlí na venkově- vím o tom své, protože jsem s několika ve spojení),
nezájem státních úředníků, málo financí, zůstalo mi dost kůže na břiše - změna postavy, únava a hlavně
naprostá zkreslenost informací v médiích - občas probleskne, že se kdesi narodila trojčata, ale vždy jsou
to zdravé děti. O těch postižených nikde ani zmínka a tak si každý říká - to je krása mít trojčata,
ale o možných rizicích se mezi lidmi neví.Škoda." (trojčata)
"Nedostatek času, nevyspání se, všude doma rozházené věci."
"Že se mi nevejdou oba do šátku... takže nosím jen toho, který křičí..
a když křičí oba, tak mají smůlu a nenosím ani jednoho...:o)))"
"Vadí mi,že nemohu s dvojčaty jet sama třeba na kole do bazénu atd."
"Nemám moc času věnovat se každé zvlášť. A trochu nevyspání."
"Nejvíc mi vadí to, že se dvojčata narodila příliš brzo po prvním dítěti (15 měsíců)."
"Omezení s kočárkem + netolerance okolí k rodičům dětí, obzvláště když máte dvě a nezbývá vám
tedy občas žádná volná ruka."
"Nestíhám se jim věnovat tak, jak bych chtěla; finance."
"Vadí mi, že se obvykle moc nevyspím a vzhledem k tomu, že nemáme v dosahu babičky ani nikoho
kdo by pohlídal, a paní na hlídaní domů nechci, nikam se sama nepodívám, ale to jsem si vybrala sama."
"Vadí mi hloupé řeči cizích lidí, náročné cestování, víceméně závislost na pomoci další osoby."
"Nestíhám domácnost, někdy ani to, co bych chtěla s dětmi, problémy s nákupy
(s dvojkočárem nemožnost přístupu do obchodů), problémy s hledáním zaměstnání - nezáleží na tom, jestli
mám dvojčata, ale že vůbec mám děti."
"Pocit, že vždy některou ze slečen šidím."
"Sklony k tomu, že děti porovnávám mezi sebou ve vývoji. A když to nedělám já, tak okolí."
"Absolutně nejvíc snad ty peníze a malá podpora státu - jeden mateřský příspěvek na dvě děti
Na mně mi vadí moje neschopnost mluvit s oběma dvojčaty najednou a kreslit oběma rukama současně."
"Hlavně mám výčitky, že se nemohu naplno věnovat oběma.
Když nosím jednoho, nemohu nosit a konejšit druhého."
"Co mi přijde jako slušná nevýhoda, je že máme dvě děti,
takže dvojité náklady na vše, ale jednu mateřskou."
"Vlastně mi nic nevadí, jen při nastupování do MHD jsem vlastně i po zakoupení lehkého kočárku
závislá na pomoci jiných ;-))) a taky by se mi líbilo nošení dětí v šátku."
|
11.5.Zůstala Vám po porodu dvojčat nějaká ta kila navíc?
Zbavila jste se jich a kdy?
Dvě třetiny maminek uvádějí, že mají bohužel nějaké to kilo navíc.
Tři maminky sice porodem zhubly na váhu nižší než před těhotenstvím,
ale v období kojení zase nabraly o to víc.
A zase, většina maminek se nadbytečných kilogramů zatím nezbavila.
Asi 7 maminek udává, že zhubly na menší váhu než před otěhotněním.
"Nezbavila, ani po usilovném cvičení."
"Po porodu jsem zhubla, ale během kojení jsem něco nabrala navíc ( cca 8 kg)."
"Samozřejmě zůstala a vůbec mě to netíží, neboť "matka příroda" moc dobře ví,
proč nám "kila na víc" daruje!!!"
"Zatím jsem se jich nezbavila, nemám trpělivost."
"Po porodu ne, byla jsem na původní váze, po kojení mi zůstalo 9 kg
(každý měsíc kojení znamenal nárůst o 2 kg, po ukončení kojení se přibírání zastavilo)."
"Zhubla jsem těhotenstvím, teď se to snažím zuby nehty udržet."
"Začala jsem se snažit, když jsem přestala kojit, tj. když bylo klukům 15 měsíců,
a na původní váhu jsem se dostala když jim byly 2 roky."
"Zatím mám o 10 kg méně než před otěhotněním."
"Přibrala jsem asi 3 kg. To by mi ani nevadilo, ale tělo vypadá jaksi jinak.
Nemůžu se zbavit toho vytahaného břuchu."
"Nezůstala, vážím pořád stejně, ale mnohem více jím."
"Mám zhruba stejně jako před otěhotněním."
"Ano mám asi 10 kg navíc. Už druhým rokem s nimi 2x týdně bojuju a zatím mám 6 kg dole.
Ale je to dřina."
"Přebytečných kilogramů jsem se na chvíli zbavila - po dobu kojení, ale pak se mi vše vrátilo zpět."
"Ano zhubla jsem na váhu nižší než před těhotenstvím asi po 8 měsících."
|
11.6.Najdete si čas i na své záliby, koníčky, sport?
Novopečené maminky dvojčátek uvádějí, že zatím ne. Maminky batolat a starších dětí už ano.
"Zatím to nestíhám, raději odpočívám."
"Přestože mám trojčata, snažím se věnovat maminkám v Klubu dvojčat,
kde vedu výtvarný kroužek společně s jednou maminkou."
"Největším koníčkem se mi staly další maminky nejen dvojčat.
Dělám laktační poradenství, předporodní přípravu v brněnské poradně pro ženy.
Již tři roky jsem aktivní maminkou Klubu dvojčat Brno."
"Zatím ne, ale chystám se !!!"
"Zatím ne (vynechám-li čtení během odsávání mléka), ale plánujeme zavést
jeden den v týdnu v péči otce, aby se matka stihla relaxovat."
"Ne v takové míře jako bezdětná, ale čas je."
"Od dvou let ano."
"Pouze pracuji na 40 hod. / měsíčně, jinak jsem nebyla ještě ani u kadeřnice."
"Až poslední dobou, cca od 2,5 roku dětí, ale pouze minimum."
"Ano, ráda pletu a šiji. 1x týdně chodím na aerobik."
"Zatím moc ne, přes den určitě ne a večer jsem většinou docela utahaná,
takže spíš pasivní záležitosti, jako je četba, internet, televize…
Pohyb mi nechybí, mám ho s nimi za den docela dost a to ještě nelezou ani neběhají :o)"
|
12.Závěr
Dočetli jste až sem. Doufám, že Vám sepsané zkušenosti alespoň trochu přiblížily,
jaké to je mít dvojčata nebo vícerčata. Ano, někdy je to dost náročné, ale myslím,
že nakonec se všichni shodneme, že bychom ta naše sluníčka za nic na světě nevyměnili.
|
|
|---|
